Po práci v marketingu a a na různých projektech, které se točily kolem sítí, přišlo období, kdy jsem si řekla: „Mám toho dost“ Ne v tom smyslu, že bych všechno vzdala, ale už jsem necítila to naplnění, které jsem dříve měla. Bylo mi jasné, že kolem mě je spousta skvělých lidí, kteří vědí a umí poradit, jak na podnikání a sítě. Všechno se točilo kolem toho, jak být vidět, slyšet, pomalu i cítit, že jsem obsahem byla přehlcena a nechtěla jsem učit ostatní jak tvořit další obsah. Naopak, potřebovala jsem si odpočinout a na půl roku se od sítí odpojit. A právě tato doba byla pro mě zlomová.

Hledání cesty

Když bylo Rozárce teprve rok, udělala jsem si akademii jógy RYT 200. Byl to můj splněný sen. Věděla jsem, že to ale nebude to jediné, co chci dělat. Potřebovala jsem pracovat s lidmi více do hloubky a chtěla jsem k tomu ještě něco přidat. Miluji tanec, pohyb a spirituální věci. Chtěla jsem vše propojit, ale nevěděla jsem jak… vše má svůj čas :).

Slovo „kouč“ pro mě bylo klišé. Bránila jsem se tomu, protože jsem měla pocit, že koučem je dneska už každý, a moc jsem nevěřila, že by mě někdo v tomto směru bral vážně.Pamatuji si to jako včera, když jsem Míše říkala, že chci moc pomáhat lidem, ale nechci si říkat kouč. Nevěděla jsem, jak se jinak nazvat, ani jakou certifikaci si udělat. Koukala jsem na psychologii, různé druhy spirituálních kurzů a škol – ať už tady, nebo v zahraničí, ale nic mi nesedělo. Byla jsem v tom ztracená.

Protože vše přichází v ten sprácná čas, věděla jsem že se mi jednou ukáže cesta, kterou chci jít. A jednoho večera, když jsem byla ve vaně, mě to trklo… „Chci být kouč! Chci pomáhat lidem cítit se lépe – nic víc, nic míň.“ V mých vizích jsem viděla lidi se smát, brát život s lehkostí, přijímat těžké situace a zkoušky a umět je zvládat. Umět si říct o pomoc. Jakmile jsem si to uvědomila, okamžitě jsem psala Míše: „Já už vím, co chci dělat. Chci být kouč!“ 😊 Míša to věděla už od začátku, že je to moje cesta, jen jsem si na ni musela přijít sama – trvalo to jen pár měsíců. Teď už vím, proč jsem se tomu tak bránila. Byla to zase „nálepka“ a já nechci být „pouze koučem“ – chci být průvodcem harmonického života. A to má přesah do mnoha oblastí, ať už přes pohyb, psychiku, tak i harmonii vztahů. Certifikace kouče byla dalším klíčem k tomu, abych měla přístup k nástrojům, jak ještě lépe vnímat a pomáhat lidem.

Jsem rozhodnutá a připravená pomáhat

Jedna z mých vlastností je, že když něco chci, chci to hned. Má to své světlé i stinné stránky (manžel by mohl vyprávět). Ale jakmile jsem si uvědomila, že pomáhání lidem je to, co mě opravdu baví, ačkoli jsem věděla, že to budu dělat po svém, potřebovala jsem někoho, kdo mě navede na tu správnou cestu a ukáže mi, jak s lidmi pracovat. Chtěla jsem mít jistotu, že budu opravdu umět s lidmi pracovat a poznám, kde moje síly už končí a je potřeba přesměrovat lidi někam jinam.

Měla jsem vybranou klasickou koučovací školu, ale stále jsem se neměla k tomu, abych zaplatila a přihlásila se. Až pak, na doporučení, jsem narazila na Martinku (energy kouče) a to byl pro mě veliký shift. Uviděla jsem, že to dělá jinak a že mi má co předat. Hodně jsem přemýšlela a zvažovala, zda do toho jít. Investice byla velká, ale nakonec jsem se rozhodla a nelituji.

Cesta za harmonií

Mám před sebou ještě dlouhou cestu. Během certifikace jsem stále přemýšlela, jak bych chtěla svou koučovací cestu uchopit. Věděla jsem, že mám co předat, ale nevěděla jsem, co je to „CO“. A pak to přišlo úplně samo – HARMONIE. To je moje! Díky harmonii, kterou jsem si dokázala vytvořit kolem sebe a v sobě, ji nyní předávám dál. Lidé se cítí lépe. Mnohem lépe.

Úzkostmi jsem trpěla několik let, až jsem jim začala říkat chronické, a myslela jsem si, že s nimi budu napořád. Neustále jsem chtěla utíkat, i když jsem měla děti, což mi opravdu přidělávalo stres a vnímala jsem to hodně na rodičovství.

Začala jsem vnímat, že díky maličkostem, harmonii a prožitkům z běžných věcí cítím o tolik větší klid na duši. Možná je to i věkem, kdo ví, ale vím, že dokážu pomoci lidem cítit ten klid také. Jsou stále situace, které mě vyvedou z míry, ale když přijdou, už vím, jak s nimi pracovat a dělám to automaticky. Nemoc dětí, špatná nálada ostatních, mířená mým směrem – situace, které by mě dřív úplně vyvedly z rovnováhy, teď zvládám mnohem lépe.

Harmonie jako životní styl

Být v harmonii pro mě neznamená být neustále šťastná. Je to o neustálé práci se sebou, aby ve chvílích, které nás vyvedou z rovnováhy, jsme se uměli vrátit zpět do klidu. „Lepší zvládání náročných okamžiků“ je pro mě skutečná rovnováha.

Techniky energy koučování jsou krásné, jednoduché a účinné. Díky dlouhé cestě seberozvoje, jógové akademii a mnoha dalším zkušenostem se už nyní cítím připravená podat pomocnou ruku dál. Jak mi jednou řekla Martinka: „Nikdy nebude moc koučů. Kéž by jich bylo miliony, protože to by znamenalo, že bychom mohli pomoci tolika lidem.“ A o tom to celé je. Chci pomáhat. Když já se cítím dobře, lidé kolem mě se cítí dobře. A když pomůžu jedné dušičce, ta se bude cítit lépe a lidé kolem ní se začnou cítit lépe – a má to lavinový efekt.

Takže pojďme společně tvořit harmonický svět, venku i uvnitř. Nejsme na to sami.